Úvodem k bloku studií k technice deskových obrazů mistra Theodorika je nutno upozornit na otevřenost řady problémů. Rozsáhlé restaurátorské práce, které v kapli sv. Kříže probíhají již od roku 1979, rozšiřují postupně stav poznání až k detailům dosud nesledovaným. Jedinečný soubor obrazů, plastických ozdob i drahokamových inkrustací, připisovaný autorsky celkově Theodorikovi, se během restaurace začíná zřetelněji rozčleňovat na podíly více rukou, tj. několika umělců, vedených kategoricky stanoveným programem hlavního mistra, jak se to ostatně před lety pokusil sledovat Antonín Friedl. Mimo jiné se otevřela otázka původnosti pastiglií, resp. rozlišení doby původu jednotlivých úprav, nebo problém data skutečného dokončení výzdoby kaple. Snažíme se dnes rekonstruovat velice podrobně samotný proces technické realizace, ovlivněný i programovými změnami výzdoby.

Pro uvedení do problematiky odkazujeme na základní práce Bohuslava Slánského a Mojmíra Hamsíka, které jsou citovány v bibliografii prvního čísla této ročenky, dále na uměleckohistorické práce A. Matejčka, J. Pěšiny, A. Friedla a K. Stejskala, jakož i četnou další literaturu, citovanou u jednotlivých článků.

Pozornému čtenáři neujdou určité názorové diference mezi autory zde sdělujícími své poznatky, podmíněné mimo jiné i tím, se kterou částí materiálu měli příležitost se blíže setkat. Obavy, které byly spojovány s předčasným uveřejněním poznatků, jsou-li rozdílné, podle názoru redakce jsou spíše ku prospěchu věci, akademickou půdou k  výměně stanovisek. Svědčí spíše o tom, že se náš obor dostává z  období izolovaných výzkumů jednotlivců k exaktnímu dialogu a vzájemnému ověřování. Exaktní prostředky, jimiž historická výtvarná technologie dnes disponuje, spočívají nejen v laboratorních analýzách, nýbrž i v podrobném sledování stratigrafie, ve vazbě na historické prameny. Toto exaktní srovnání dílčích poznatků je teprve před námi.

  autor redakce

PASTIGLIA - PŮVOD A TECHNIKA

Reliéfní dekor (pastiglia, pastillaje, yesería, relieve en stucco, appliqué relief, Piasterrelief), který je jakýmsi pronikáním plastiky do malby nebo spíše dokladem zvláštního pojetí syntézy obou, vzbudil pozornost celé řady badatelů a byl studován z různých hledisek od sedmdesátých let, a to vždy ve spojení s byzantskou malbou 1. Původ pastiglií ve východním Středomoří vysvětlil přesvědčivě M. Frinta v sérii prací 2. Velký význam pro rozšíření techniky reliéfního dekoru měly podle zjištění tohoto autora křížové výpravy. »Křižácké umění« zapustilo kořeny na mnoha místech podél tras křížových výprav, zejména ve středomořských přístavech, a dosáhlo až do Španělska, kde se projevilo právě technikou pastiglií v Katalánsku od 13. století. Významným centrem byla také Neapol, odkud, jak se zdá, se šířila obliba reliéfního dekoru dále na sever – do Pisy, Florencie a Sieny. Dále zasahuje ve 14. století Nizozemí, Porýní a Vestfálsko. Příklady pastiglií nacházíme i v Anglii, a to již od konce 13. století, podle anglických badatelů často ve spojení se silným italským vlivem 3.

Není zcela jasné, proč obliba tohoto dekoru zasahuje tak vzdálené oblasti, přesahuje staletí a není nutně vázána ani slohově 4. Pro českou gotickou malbu je problém zajímavý zvláště ve vztahu k Mistru Theodorikovi a jeho okruhu. Cílem naší práce je rekapitulace dosavadních výsledků studia pastiglií v evropské malbě a pokus o postižení této techniky v deskové i nástěnné malbě 14. století u nás.



Mistr Theodorik, Klanění králů. Detail nástěnné malby v kapli sv. Kříže na Karlštejně, před r. 1307. Pastiglia s křemičitou výplní.



Důkazy o podstatě pastiglií jako imitace kovové dekorace nejstarších ikon shromáždil M. Frinta v práci o kyperských ikonách. (Zároveň upozornil na význam ornamentálních motivů těchto kovových dekorací i pro plošné puncování zlaceného pozadí 5.) Důležité je autorovo zjištění, že se pastiglia nevyskytují v samém centru byzantské kultury, v Cařihradě, nýbrž pouze v okrajových oblastech, jako na Kypru nebo na Sinajském poloostrově; na Kypru trvá jejich obliba nejdéle, a to po pět století, počínaje 13. stoletím. Zdá se, že ve východním pojetí, které nezná západní typ plastiky, jsou pastiglia obdobou nízkých reliéfů, doplněných malbou, jaké známe i z nejstarších příkladů balkánských ikon. V západní Evropě kolísá časově výskyt pastiglií od poloviny 13. až do l. poloviny 15. století, kdy již východní reminiscence mizí.

Technika a materiální skladba se liší podle oblastí a zdá se, že se řídí především dosažitelností vhodného materiálu. Každá oblast čerpá z místních zdrojů: pro severní Evropu je obvyklá křída, případně tzv. horní křída, pro jižní sádra; technika je však obdobná, jak vyplývá z popisu v Knize o umění Cennina Cenniniho, Který věnuje pastiglimi celkem 8 kapitol. Autor manuskriptu popisuje tři zásadně odlišné techniky, a to nanášení reliéfu štětcem, dále otisk kamenné formy do cínového plechu a konečně odlévání reliéfu z formy (kap. 124 až 130). Výběr materiálu je přitom značně široký: pro nanášení reliéfu štětcem na deskový obraz je to jemná sádra, na zeď vápno s pískem nebo směs mouky a fermeže, případně vosku a pryskyřice 6. Pro oba účely je vhodný reliéf, otištěný z kamene do cínového plechu, který je pak vyplněn sádrou a připevněn lodnickou smolou. Zlacení se provádí na olejový podklad. Pro nás je jako srovnávací materiál nejzajímavější popis přípravy reliéfního odlitku ze sádry pro aplikaci na deskový obraz. Pojidlem je »silnější« klih, forma je z hlíny, izolovaná netuhnoucím olejem, používaným na svícení; připevnění se provádí jemnou sádrou, shodnou s podkladem obrazu (kap. 125).

Italský způsob nanášení jemné, tekuté sádry štětcem je doložen mj. podrobnými analýzami laboratoře londýnské National Gallery 7. Bohatý srovnávací materiál poskytuje katalánská desková malba od 13. až do 15. st. Techniku nanášení plastického ornamentu (relieves de estuco) štětcem na černou lineární předkresbu ukazuje na př. oltářní frontale neobyzantského slohu časného 13. st. z Chía (Huesca). V horských oblastech Pyrenejí diecéze Lérida se zachovala charakteristická, zjednodušená technika zlatého laku (corladura) na kovové, podle všeho cínové folii, pokrývající reliéfní povrch 8.



Simone Martini, Maesta. Detail dolního okraje nástěnné malby v Palazzo Pubblico v Sieně – vyobrazení sv. Jeronýma (1315-16 a 1321). Sádrová pastiglia, pravý pergamen knihy. Reprodukce z »Tecnica e stile«, Firenze 1986.


Technika odlévaných, prefabrikovaných pastiglií z křídové masy, pojené klínem je doložena v Porýní na oltáři sv. Kláry z katedrály v Kolíně nad Rýnem, a to na vnitřní straně pohyblivých křídel, kde je malba provedena na plátně. Umístění jednotlivých plastických motivů je předkresleno lineární sítí, rytou do křídového podkladu. Na povrchu pastiglií byly zjištěny zbytky kovové fólie, použité podle všeho jako izolační vrstva při odlévání. Zlacení je provedeno na miniově zbarvenou olejovou vrstvu. Celý oltář, pocházející z  poloviny 14. století, je kombinací malby a plastiky a podle autorky sdělení Christy Schulze-Senger 9 je dojem z reliéfního dekoru malby nápadně podobný kovovým zlatnickým relikviářům z téže katedrály.

Souvislost pastiglií s původně kovovým dekorem je přímo materiálově doložena na Karlštejně výskytem cínových reliéfních ozdob v pozadí obrazu sv. Šimona v kapli sv. Kříže 10; jejich umístění je určeno rytými a puncovanými čtverci ve zlaceném pozadí, s nímž původně splývaly, neboť jejich povrch byl také zlacen. Podle sdělení restaurátora Jana Pasálka se vyskytují zbytky kovových reliéfních ozdob i v nástěnné malbě téže kaple. Vztahu pastiglií ke zlatnictví si všímá řada autorů. Vlasta Dvořáková uvádí v souvislostí s Uherskou a Svatováclavskou kaplí dómu v Cáchách, které vznikly z podnětu Karla IV. a byly vyzdobeny deskovými oltářními obrazy, že »společným znakem těchto relikviářových ikon je reliéfní pozadí, reliéfní ozdoby šatu, vsazování drahokamů a částí zlaceného plechu přímo do plochy malby«, takže »...se blíží provedením zlatnickému dílu italobyzantského charakteru 11



Makrosnímky plastických ozdob Theodorikových obrazů. Nahoře cínová aplika z obrazu sv. Šimona, dole detail pastiglia na pochvě meče z obrazu sv. Kateřiny.

 



Kaple sv. Kříže na Karlštejně před Mockerovou opravou. Snímek XXIX Neuwirthovy publikace o Karlštejně (fototypie) 7. r. 1896.


Často se zdůrazňuje symbolický význam zlata a drahých kamenů jako supranaturální hmoty, která představuje vyšší, imaginární svět. Stejný význam splňovala zřejmě i pastiglia, krytá pouhou zlatou fólií. Karlštejn je příkladem kombinace drahého kovu v podobě křížků, spon a snad i korun, nimbů a paprsků s technikou zlacených pastiglií, použitých v pozadí deskových obrazů, na spojovacím destení, v obrubách drahokamů a polodrahokamů, v nástěnné malbě, 12 na stropě i na kamenných článcích architektury.

Podle podrobného průzkumu laboratoří Národní galerie je složení pastiglií Theodorikových desek z kaple sv. Kříže značně různorodé. 13 Základními typy materiálu jsou jednak křída, jednak křemičitá hlinka; vyskytují se kombinace s různými pigmenty. Vzácná je pouhá směs pigmentů. Oba zmíněné základní typy mohou být použity na téže desce, dokonce i střídavě podle druhu ornamentu v ploše šatu. Použité pigmenty jsou červené a žluté okry a minium; pojidlem křídy je pouze klih, kdežto křemičitá hmota je pojena škrobem a bílkovinou s příměsí oleje; .pouhá směs pigmentů obsahuje jen olej. Důležité je zjištění, že křemičitá hmota výplně je ve svém detailním složení, tj. v příměsi žlutých a červených okrů, černých částic a kalcitu, i v druzích pojidla, kterým je škrob, bílkoviny a olej, zcela totožná se spodní vrstvou podkladu malby. Ze dvaceti zkoumaných obrazů mělo sedmnáct právě toto složení pastiglií, a to bez ohledu na to, zda spočívala na křídovém podkladu, na křemičité vrstvě nebo přímo na dřevě. Výjimku tvořil obraz apoštola Lukáše, kdy byla nalezena jednak směs žlutých a červených okrů, pojených škrobem a olejem, jednak srážená křída se stejnými pigmenty a shodným pojidlem. Další výjimkou byly kovové ozdoby obrazu sv. Šimona a nově rekonstruovaná křídová pastiglia sv. Pavla, odlišná již vnějším vzhledem, totiž ostrými obrysy reliéfu. Uvedená data se týkají dekoru pozadí; ve složení pastiglií uvnitř plochy malby převažuje naopak podle zjištění laboratoře křída, pojena klihem. V menšině je křemičitá hmota, výjimečná je pouhá směs pigmentů (žlutý okr, minium), pojena olejem. Všechna pastiglia v ploše malby jsou lepena na vrstvu, složenou z červených a žlutých okrů a minia (případně s příměsí olovnatocíničité žluti), pojenou olejem a pryskyřicí. Ve všech případech jde o typ odlévaných, prefabrikovaných ozdob, a to v sériích, jejichž počet se liší podle velikosti motivu a dosahuje až devíti kusů. Černá amorfní hmota na povrchu některých pastiglií, identifikovaná laboratoří jako metamorfovaný cín, naznačuje, že jako izolační hmota byla ve formě užita kovová fólie.



Mistr Theodorik, Sv. Helena (Karlštejn, kaple sv. Kříže, 1365-67). Foto Čestmír Šila, Národní galerie v Praze.



Vzhledem k tomu, že na Karlštejně došlo v různých historických obdobích k nutným restaurátorským pracím, byla vznesena také otázka původnosti plastického dekoru a to tím spíše, že vznikly u některých restaurátorů v poslední době po nálezu drobných zlomků zlatého plíšku na obvodu postav romantické představy o původním vzhledu obrazů. Také skutečnost, že křídová podkladová vrstva je asi na polovině obrazů v kapli sv. Kříže odříznuta podél obrysů malby, podnítila řadu spekulací, podobně jako zjištění, že pastiglia a jejich zlacení překrývá v některých případech okraje malby.

K otázce autorství zlaceného dekoru uvádí zajímavé doklady, které svědčí o rovnocenném hodnocení malby a ornamentálního zlacení, opět Mojmír Frinta 14. Tak dvě signatury, z nichž jedna se týká malby, druhá zlatého dekoru, byly nalezeny na oltáři »Monteoliveto«, dvakrát je signována i malovaná skřínka, opatřená bohatými pastiglii, pocházející ze sienské radnice. Dokladem spolupráce malíře a autora pastiglií je dále podle uvedeného autora »Maesta« Simone Mattinino, opět v sienském Palazzo Pubblico, i jeho Madona se světci v dolním kostele v Assisi. K aplikaci plastického dekoru na nástěnnou malbu Maesty došlo pravděpodobně, soudě podle archivních dokladů o výdajích, s jistým časovým rozdílem a okraje pastiglií překrývají místy malbu. Také na Karlštejně je třeba předpokládat rozsáhlou spolupráci specializovaných mistrů a pomocníků. Náročnost úkolů vyžadovala dělbu práce, při níž nemusel být vždy dodržen ani závazný postup ani materiálová skladba, jak již uvedeno jinde. 10 Srovnávací materiál z různých oblastí Evropy svědčí o tom, že technika reliéfního dekoru byla mnohotvárná.

  autor
ak. mal. Mojmír Hamsík, AHVT A 027



1 D. T. Rice, Cypriot Icons with Plaster Relief Backgrounds, Jahrbuch der österreichischen Byzantinistik, XXI, Vienna 1972. A. Grabar, Les revetements en or et en argent des icônes by/antines du moyen age, Venice 1975.

2 M. Frinta, Relief Imitation of Metallic Sheathing of Byzantine Icons as an Indicator of East-West Influences, The High Middle Ages, Acta, Vol. VII, 1980.
M. Frinta, Raised Gilded Adornment of the Cypriot Icons, and the Occurence of the Technique in the West, Gesta, International Center of Medieval Art, Vo.XX/2, 1981.
M. Frinta, Relief Decoration in Gilded Pastiglia on the Cypriot Icons and its Propagation in the West, Acta of the Second Congress of Cypriot Studies, Nicosia 1986.

3 Amanda Simpson, English Art during the Second Half of the 14th Century, Resultatband zur Ausstellung Die Parler und der schöne Stil 1350-1400, s. 137-159, Köln 1980. Bohatou reliéfní dekorací byla vyzdobena kaple sv. Štěpána ve Westminsteru z poloviny 14. st., jak dokládají zachované fragmenty Jobova příběhu, uložené v Britském Museu. Analýzy materiálového složení pastiglií přinesly překvapující zjištění, že jde o směs minia a olovnaté běloby, pojenou olejem s příměsí proteinů: P. C. Van Geersdaele, L. J. Goldsworthy, The Structure, Pigments and Medium of some Samples from the St. Stephen's Chapel Wallpaintings in the British Museum, The Conservator, Vol. 2, 1978, s. 9-12. The St Stephen 's Chapel at Westminster, dated to the middle of the 14th century, was adorned with rich relief decorations, as shown by frag ments of the story of Job now in the British Museum. Analyses of the material composition of the pastiglia have brought the surprising discovery that it is a mixture of minium and lead white bonded with oil and an admixture of egg-y oik (Van Geersdae..., op. cit. - see above)

4 Příkladem poměrně pozdního použití plastického dekoru v podobě rozvilin vinných úponků jsou desky s obrazy Kladení do hrobu z muzea v lpswichi, kladené do 1. pól. 15. st. a slohově navazující na západoevropský typ.

5 M. Frinta, The Decoration of the Gilded Surfaces in Panel Painting around 1300, Europäische Kunst um 1300, CIHA; Wien 1983, s. 69-75.

6 Příbuzná technika reliéfního dekoru z vosku a pryskyřice je doložena na př. ve španělské deskové malbě 15. st. a zvláště na plastikách hispano-flámského okruhu, z Alsaska a Porýní: M. Frinta, The Use of Wax for Appliqué Relief Brocade on Wooden Statuary, Studies in Conservation, Vol. 8, s. 136-149, 1963. Dekor byl podle autora připraven pomocí razidel v tenké vrstvě vosku s příměsí pryskyřice, pak rozřezán a aplikován na povrch desky nebo plastiky. Výhodou byla zřejmě značná elasticita, dovolující pojednání složitých pozdně gotických záhybů. Podobnou techniku pastiglií z červeného vosku, který obsahuje minium, popisuje Anně Brodrick a Josephine Darrah v práci o náhrobních plastikách hraběte z Arundelu Williama Fítzalana a jeho choti: Church Monuments, Vol. I, 1986, s. 65-94. Reliéfní dekor byl však podle autorky odléván z kovové formy; na povrchu pastiglií se zachovala cínová fólie, překrytá olejovým zlacením; cín mohl sloužit jako izolační vrstva.

7 Art in the Making, Italian Painting before 1400. D. Bomford, J. Dunkerton, D. Gordon, A. Roy, Jo Kirby. National Gallery, London 1989-90. Autoři předpokládají v pastigliích Ukřižování Jacopa di Cione příměs olovnaté běloby k sádře.

8 Miguel A. Alarcia, Museo de arte de Cataluna, s. 3-11.

9 Christa Schulze-Senger, Der Claren-Altar im Dom zu Köln, Kölner Domblatt 1978, s. 23-36. Motivickými souvislostmi a původem pastiglií oltáře sv. Kláry a dalších porýnských desek se zabývá M. Frinta v práci

10 M. Hamsik, Theodorik a dílna – addenda k technice malby, Umění XXXIV, 1986, s. 64-68.

11 V. Dvořáková, Karlštejn a dvorské malířství doby Karla IV, in: Dějiny českého výtvarného umění 1/1, s. 320, ČSAV 1984.

12 M. Hamsík, J. Tomek, Technické paralely deskové a nástěnné malby 14. století, Umění XXXI, 1983, s. 308-316. Typický materiál pastiglií Theo-dorikových desek, totiž křemičitá hlinka s příměsí žlutého a červeného okru, pojena škrobem, bílkovinou a olejem, je zcela shodný s materiálem pastiglií nástěnné malby v kapli sv. Kříže i v katedrále sv. Víta.

13 Základní informace o metodách průzkumu a jeho výsledcích obsahuje článek autora přítomné práce aj. Tomka: Malířská technika Mistra Theodorika, Umění XXXII, 1984, s. 377-387. Detailní rozbory dalších 19 desek prováděly pracovnice laboratoře NG D. Pechová a I. Vernerová pod vedením J. Tomka za restaurace těchto obrazů v letech 1985-90. Otázkami motivických souvislostí karlštejnských pastiglií a jejich původem se zabývá M. Frinta v práci:

14 M. Frinta, Stamped Halos in the »Maesta« of Simone Martini, Atti del convegno, 1988, s. 139-145. Materiálem reliéfních ornamentů Maesty se za bývá Eve Borsook v práci The Mural Painters of Tuscany, Oxford 1980, s. 25; podle autorky se jedná o sádru. Současně však existuje v italské technice 1. poloviny 14. st. podle ústního sdělení restaurátora Camilla Tarozziho z Bologne jako materiál pastiglií i voskem pojena boloňská křída, a to v nástěnné malbě Vitala da Bologna.